Náš web také používá cookies. Setrváním na stránkách souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies si můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

Bylinky vs. "vědecké" poznatky

20.11.2016

Léčivé byliny mají své nezastupitelné místo v historii medicíny, ale jejich použití je opodstatněné i v moderní době

Dovolte na úvod následující úvahy objasnit uvozovky v nadpisu, rozhodně není mým záměrem zpochybňovat skutečné vědecké výsledky, nicméně věda se v proměnách časů modifikuje poměrně často a leckdy protichůdně a o současném přetlaku, často až úsměvných „vědeckých" studií ani nemluvě. Tak páni vědci snad prominou.

Přistupme k bylinkám, tak že rostliny stvořila příroda primárně k obživě býložravců a všežravců, ale i např. hmyzu. Z toho důvodu obsahují nepřeberné množství vitamínů, minerálních látek, stopových prvků, tuky, sacharidy, vlákninu a ostatní výživové složky, a protože má příroda ráda pestrost, je jich opravdu až nepředstavitelné množství a zapojíme-li kombinatoriku, počtu variant, by se možná dobral výkonný počítač, ovšem jen za předpokladu, že bychom již všechny látky odhalili, ale k tomu se ještě ani zdaleka neblížíme. Jakkoli máme snahu brát rostliny jako neživé, není tomu úplně tak. Faktem je, že jsou formou živého organismu, tj. rodí se, stárnou, zrají, plodí, množí se a umírají. A jako takové, jsou vybaveny sloučeninami určenými primárně pro podporu jejich životního cyklu, k ochraně či regeneraci, a tak v nich nacházíme například látky hormonální, antimykotické, antibiotické, repelentní, ale i jedovaté.

Bylinky používá lidstvo na celém světě již po staletí a tak jak postupuje civilizace a vědecké studie, některé staré recepty se prakticky nemění a věda jejich tradiční užití dodatečně potvrzuje, zatímco jiné jsou překonány a nahrazovány novými kombinacemi či bezpečnějšími variantami. Příroda totiž vymyslela generické substituce již dávno před farmaceutickými firmami a tak lze najít byliny s podobným účinkem, resp. na určité obtíže je možné vybírat v přírodě z více variant. Bylináři využívají toho faktu ke kombinacím, kdy se byliny navzájem podporují a doplňují. Další možností je, při zachování základní (hlavní) úlohy jemně ladit dopad směsi podle požadovaného účinku, paralelních obtíží, osobní snášenlivosti či jen faktoru chuti. Osobně si myslím (na rozdíl třeba od Tradiční Čínské Medicíny) že chuť je důležitá. Bylo by bláhové se domnívat, že např. směsi obsahující hořčiny podporující produkci žaludečních šťáv a trávení, budou extra lahodné, ale doplňujícími bylinkami, lze chuť pro citlivější jedince korigovat a usnadnit tím užívání. Nevěřím tomu, že prostředek, který se Vám opravdu oškliví, může dlouhodobě pomoci, už jen proto, že ho většina lidí nebude dobrovolně užívat v době, kdy nejsou předmětné obtíže akutní. Byliny Vám umožní, vybrat si tu (bylinu, či směs), která Vašemu organismu sedí nejlépe. Tím se dostáváme k hlavní přednosti bylin a to je vždy originální kombinace substancí, kdy je hlavní účinná látka doplněna dalšími ať již identifikovanými, či dosud neznámými, jež jsou společně zodpovědné za výsledek. Vědci se již mnohokrát přesvědčili, že identifikovat, extrahovat a syntetizovat základní účinnou látku většinou nestačí, protože buď se nedostaví očekávaný efekt, či se naopak projeví nežádoucí vedlejší účinky.

Historicky vzato moderní farmakologie vychází z bylin. Bylo několik důvodů, proč se vyvinula ve svou nedávnou podobu. Vezměme popořádku nejprve ty „správné“ :i v historii byla poptávka po prostředcích, které by byli k dispozici, když jsou potřeba, bez ohledu na roční období, či jinou momentální dostupnost a tak se začaly byliny sušit, , vyráběly se z nich bylinná vína či lojová mazání, kdy ke konzervaci sloužily zase většinou jen byliny, které obsahují antimykotické, antibakteriální a antibiotické sloučeniny a silice, např. šalvěj, tymián apod., moderní doba jen dovedla tyto výrobky nejprve k dokonalosti a následně až za, kdy leckdy z původních přírodních předloh nezůstalo vůbec nic, ale za to výrobek vydrží 3 roky bez změny konzistence a tudíž je z pohledu úředníka v Bruselu bezpečný…..Ale neodbočujme. Další neoddiskutovatelný fakt je, že s ohledem na rostoucí populaci a rozpínající se civilizaci, která ubírá z přírodních lokalit, není bylin dostatek k pokrytí všech léčebných potřeb a i v rámci jejich ochrany, je žádoucí některé účinné látky vyrábět uměle.

A proto vědci, kteří se věnují detailnímu zkoumání toho jak byliny fungují, s plným respektem k přírodním zákonům, si zaslouží, aby byli uznáváni a oceňováni. Bohužel, ale to je jen jeden typ vědců. Poslední správný důvod existence moderní farmakologie, který chci uvést, je to, že vlivem zlepšující se výživy, hygieny, úrovně lékařské péče, se prodlužuje lidský život , kdy se projevují ve zvýšené míře nemoci,na které většinou v minulosti nedošlo, neboť lidé umírali v mladším věku na různé infekce, zranění, či ženy při porodech. O civilizačních nemocech z nadbytku, soustavného stresu, či průmyslového znečištění se ani nezmiňuji.

A teď ty hlavní „nesprávné“ důvody: za všechny ční to, že je to sakra dobrý byznys, protože nemocný člověk, je schopen dát prakticky cokoli aby mu bylo pomoženo, a toho jsou si některé farmaceutické firmy dobře vědomy (a nejen ony, abychom byli objektivní, z tohoto faktu těží i mnoho šarlatánů a pseudo léčitelů), ale domnívám se, že v posledním století dovedli tuto zvrácenost opravdu někdy až za hranice morálky, kdy vědomě nevyvíjejí přípravky k vyléčení nemoci, ale k jejímu, nejlépe celoživotnímu, léčení a pokud má přípravek vedlejší účinky, mají v záloze vždy další produkt, který tyto účinky tlumí, ale jako na potvoru má zase jiné vedlejší účinky a tak dále skoro jako v písničce o pejskovi, co sežral jitrničku……

Podívejte se kolem sebe a zvláště pokud zabrousíte mezi seniory, zjistíte, že berou léky po hrstech, leckdy i protichůdně, protože na tomto byznysu rádi participují i někteří lékaři, kteří jsou farmaceutickými firmami, či jejich obchodními zástupci, motivování až leckdy korumpováni k maximalizaci předepisování „správných“ léků. Ale to už je na jiné téma.

Samostatnou kapitolou moderní farmakologie jsou anestetika umožňující „šetrné“ chirurgické zákroky, či např. imunosupresiva používaná při transplantacích a mnoho dalších, to už jsou ale lékařské disciplíny, o kterých se přírodě ani nesnilo a proto na ně není vybavena, takže tuto část neopomíjím, nicméně není předmětem této úvahy.

Zpátky k bylinám. Díky opravdu až přesycenosti všemi možnými léky na cokoli (vyjma přípravků k léčbě ojedinělých nemocí, ty se bohužel nevyplatí vyvíjet) se stále více lidí obrací zpátky k přírodě, což je logické a v mnoha případech i správné, ale jak už bývá zvykem, neobejde se to bez komplikací, vyplývajících z několika faktorů.

Za prvé farmaceutické firmy se nechtějí vzdát „dobytých území“ a tak, když už není zbytí, zařadí do programu výrobu zaručeně přírodních extraktů, či (mých oblíbených) standardizovaných výtažků a při návštěvě lékárny tak máte pocit, že koukáte na přírodu v pestrobarevných krabičkách. Současně rozjedou masivní kampaň, že jen laboratorně extrahované a standardizované látky jsou ty pravé, protože zákazník přesně ví kolik mg vitaminu C, rutinu, či jiné látky si za své peníze kupuje a tudíž není ošizen. Co na tom, že většina zákazníků se řídí maximálně heslem čím více, tím lépe, protože povětšinou ani netuší, k čemu jsou ty látky dobré, ale v televizi krásná slečna vyprávěla, jak zhubla 30 kg (kam zmizela přebytečná kůže ani slovo), či tančil rozverný důchodce, který nemusel opustit partnerku na parketu, protože užívá správný bylinný prostředek na zbytnělou prostatu.

Druhým a v našich zeměpisných šířkách (míníc Evropu), až tragikomickým faktorem je bruselský úředník, který (v lepším případě) hnán dobrými úmysly tatíčka ochranitele či motivován farmaceutickými lobbisty, jsa vybaven mocí, razítkem a funkcí, přičemž obvykle jeho jedinou kvalifikací je „tvrdá“ stranická práce, vyráží na křížové tažení, určujíc co je pro mne, Vás, Vaše blízké dobré a co ne, protože občané by mohli být oklamáni a on je tu od toho, aby tomu zabránil. Co na tom, že pomineme-li děti, seniory, či jedince mentálně indisponované, vyžadující ochranu před dravci, žijí v našich zeměpisných šířkách lidé svéprávní, povětšinou vzdělaní a primárně zodpovědní za svůj život. A s ohledem na vydobytou demokracii i s právem rozhodovat o sobě a svém životě. Faktem je, že mesiášský komplex v mnoha úřednících přetrvává. (Nezastávám se v žádném případě anarchie a souhlasím s heslem, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého, a proto je třeba, aby existovala jistá obecná pravidla, ale není nutné mít metodický pokyn na každý úkon od čištění zubů až po správný počet přežvýknutí chleba před polknutím, aby náhodou nedošlo k zadušení zhltnutou skývou).

Třetím a bohužel velmi škodlivým (možná si troufám říci i nejhorším) faktorem, jsou všichni šarlatáni, pseudo léčitelé a podobná individua (rozlišujme prosím od skutečných léčitelů a bylinářů), kteří se vyvážejí na vlně tohoto zájmu, snaží se manipulovat zoufalými nemocnými, či jejich příbuznými, inkasují nehorázné peníze, v lepším případě za bylinné čaje, v tom horším za život ohrožující rady typu: „rakovinu je třeba vyhladovět“, hlavně do sebe nepouštějte chemické jedy apod. Tyto praktiky, byť jsou v menšině, jsou mediálně velmi atraktivní a poskytují silné argumentační střelivo prvním dvěma skupinám.

To vše má za následek, že lidé jsou z části odrazeni potenciálními riziky a nepodstatná není ani lenost či nedostatek času, protože zhltnout prefabrikovanou tabletku je přeci jen pohodlnější. Je nutné říci, že většina takových preparátů má jisté opodstatnění, ale co je občas  za hranou, jsou ceny některých takovýchto výrobků, je však výhoda demokracie a Vaší svobodné volby zda si koupíte nejmenovaný olej v lahvi a budete užívat po lžičkách, či dáte 3 x více za tobolky s čtvrtinovým obsahem.

Myslím, že pozornost věnovaná přírodním preparátům je určitě na místě, je ale třeba abychom si zachovali odstup, zdravý rozum a nadhled a nenechali sebou manipulovat ani jednou skupinou. Dnes ve světě přemíry informací není jednoduché oddělit zrno od plev, ale určitě stojí za to věnovat trochu úsilí poznávání tradičních moudrostí (například kmín k vaření brambor nedávali naše babičky jen tak pro nic za nic), otevřít svá srdce a mysl bylinkám a pustit si je, třeba jen zlehka, do života. Jedno jestli jako tradiční koření usnadňující např. trávení některých hůře stravitelných či těžších jídel, či jako lahodný uklidňující čaj po hektickém dnu.

YjJjZ